Kmín činí těžko stravitelná a tučná jídla lehce stravitelnými. Je vhodný k sýrům, do kmínových koláčků, preclíků, tyčinek, zelí, k vařené rybě, na brambory, do mrkve, houbových pokrmů a polévek, do skopového, jehněčího, vepřového, tvarohu, hustých polévek a do ruského boršče. Maso potíráme před rožněním olejem s rozemletým kmínem. Působí proti křečím a povzbuzuje chuť k jídlu. K pěstování kmínu je vhodné vlhké podnebí – tak se píše v kořenářských knihách.

Roste divoce na loukách, ale koho to těší, může si také rostlinu zasít na zahradě. Avšak k vaření, smažení a pečení bychom si měli raději zakoupit malá hnědá zrníčka. Kmínová zrníčka jsou plodem okoličnaté rostliny, jež dosahuje výše až 120 cm. Je téměř jisté, že kmín je nejstarším kořením, které obyvatelé Evropy znali jako kořennou a léčebnou bylinu.