Bylinky mají nejsilnější kořenící účinek, jestliže se používají zcela čerstvé, takříkajíc čerstvé jako rosa. Kromě toho: Což to není zábavné pěstovat vlastní záhon bylinek a tu utrhnout lístek a tam opět stonek a dát si je do polévky? Nemusíte nic shánět, nikoho se na nic vyptávat a cesta od záhonu do talíře s polévkou je přece tak krátká – kratší již nemůže být. Podívejte se dobře na svůj balkon. To je jistě místo, kde by se daly na obou stranách postavit truhlíky či kořenáče. Také pod zábradlím nebo na domovní stěně je možno umístit truhlík. Nebo také postačí vysloužilý žebřík. Můžeme jej natřít pestrou barvou. Jestliže ho opřeme o domovní stěnu a připevníme, mohou se na něj zavěsit truhlíky, koše na ovoce či hrnce. Celkem potřebují jen málo místa. Zem je všude kolem nás. A vodovodní kohoutek máme také nablízku. A tak můžeme začít.
Do nejspodnějšího kořenáče či truhlíku dáme řeřichu. Nebude ostatní bylinky překrývat. Řeřicha klíčí již za dva dny a během jednoho týdne ji můžeme sklízet. Poskytuje listy, květy a pupence, které výborně chutnají k chlebu s máslem a vařeným vejcím. Podejte k chutné nedělní snídani vejce naměkko s řeřichou a plátky ředkviček a k tomu žitný chléb mazaný máslem.
Nad řeřichu přijdou všechny ostatní byliny v celé paletě barev a tvarů, od tmavé šedozeleně až k něžné hráškové zeleni, od útlého stonku až k tlustému listu. A z těchto malých zahrádek budou proudit aromatické vůně.
Možná, že se často díváte na zeleň před vaším domem. Ano, to by byl také nápad! Kdo by vlastně byl proti tomu, kdyby se tam mezi květinami a keři pěstovaly bylinky k potěšení a užitku všech zainteresovaných nájemníků v domě? K tomu by byla vhodná především šalvěj, tymián, meduňka. Na domovní zdi nebo u plotu by možná bylo místo pro libeček či estragon. Zcela jistě by se našli dobrovolníci, kteří by se těchto bylinek ujali. Samozřejmě, že zde nemůže být řeč o vyhrazení záhonu nebo kuchyňských bylinách vysázených v řadách.
Nízké bylinky, jako je rozchodník, portulák, routa a tymián, se vyjímají všude dobře. Šalvěj se svými stříbřitě šedivými listy, tymián, jenž je v době květu neustále obklopen bzučením včel, a boreč se svými pěknými modrými kvítky a chlupatými listy jsou vhodné do květinových záhonů. Levandulový polokeř s něžnými květy, modrofialově kvetoucí yzop a rozchodník patří na skalku.
Pro zahrádkáře není založení bylinkového záhonu žádný problém. Na třech až čtyřech čtverečních metrech můžeme zasadit 10 až 12 druhů bylin, z trvalek stačí často jediný druh.
Bylinkový záhon rozdělíme účelně na jednoleté, dvouleté a trvalé rostliny. Jednoleté bylinky mají každý rok obdržet jiné stanoviště, trvalky mohou tři, čtyři roky a ještě déle zůstat na témže místě.
Jednoleté koření vyséváme několikrát do roka, aby byl zajištěn stále čerstvý přísun do naší kuchyně.
Většině bylin se nejlépe daří v kypré, humusní půdě a potřebují dostatek slunce. Respektujeme i známé pravidlo, že velké a košaté rostliny nesmějí vegetovat na úkor drobnějších druhů. Při setí využijeme přední řádky záhonu pro nízké a drobné rostliny. Větší rostliny sázíme v zadní partii.
Zasévá se v březnu a semena se lehce přikryjí zemí. Platí zde pravidlo: tolik země, jako je silné semeno. A musí být stále udržováno ve vlhku.
Dobrou pomůckou jsou malé štítky záhonu, označující jednotlivé druhy bylin. Především u mladých rostlin je to důležité.
A nyní se ozbrojíme trpělivostí. Některé bylinky potřebují dlouhou dobu, než vyrazí první zelené výhonky. U saturejky, koriandru, kopru, levandule, majoránky, petržele, tymiánu to trvá přibližně tři týdny, bazalka, fenykl, šalvěj a yzop potřebují 14 dnů. Pelyněk, boreč, kerblík a libeček 7 až 10 dnů.
Zelenou nať je výhodnější stříhat ostrými nůžkami než krájet. Pokud krájíme čerstvé koření nadrobno nožem, zásadně nepoužíváme dřevěnou podložku. Vhodnější bude porcelánová deska nebo podložka z umělé hmoty.