Jako základní vybavení bychom měli mít k dispozici:

Masivnější pánev s poklicí, nejlépe měděnou, uvnitř pocínovanou, nebo z ušlechtilé oceli. Tuto pánev bychom měli používat jen k flambování, nikoli ještě k jiným kuchyňským účelům!

Pro flambování u stolu i ohřívač, tzv. rechaud (vyslovujeme rešó): je to vlastně jakási miniplotna, ohřívaná kapalným či pevným lihem.

Naběračku, kastrůlek na máslo a nádobu s delším držákem, např. tureckou džezvu (mosaznou nádobu na kávu), která dosud v mnoha domácnostech plnila jen okrasnou funkci. Jinými slovy: potřebujeme vhodnou nádobku na odměření potřebného množství alkoholu a jeho ohřátí nad přímým plamenem nebo ve vodní lázni.

Zápalky? Raději snad ne! Aby nám zápach zápalek nezkazil příjemné aróma, musíme je nechat pořádný kus ohořet, pak ale riskujeme opálení prstů! Máme lepší návrh: při troše cviku je daleko efektnější přidržet flambovací pánev včetně obsahu a předehřátého alkoholu mírně šikmo nad rechaudem a plamen již přeskočí sám. Tzv. fidibus, tj. delší kousek smotaného papíru, lze rovněž doporučit, hlavně pak tehdy, když by manipulace se zcela naplněnou pánví měla být příliš riskantní.

Hezky a dekorativně působí uzavřené nádoby na rýži, brambory apod. se stejným vzorem jako u pánve. Vystačíme však i s talířem z běžného kuchyňského či slavnostního servisu.

Vrcholem dokonalosti je pak flambovací vozík s jedním nebo dvěma „ohništi“, s lihovým ohřevem a zvláštním odkládacím prostorem pro ostatní pomůcky: láhve, naběračky, koření apod. V malých a středních kuchyních by však takový vozík mohl zabírat příliš místa, které můžeme lépe využít jinak.

V mnoha případech samozřejmě vystačíme při flambování i bez speciálního příslušenství. Hotové upečené maso lze např. flambovat i položené volně na širším dřevěném prkénku. Potřebné lihoviny můžeme nouzově ohřát i v obyčejné kuchyňské sběračce nad plamenem větší svíčky.